PAPÍROVÉ PENÍZE KORUNOVÉ MĚNY RAKOUSKO-UHERSKÉ

Zavedení měny zlatého standartu bylo uvažováno při projednávání dalšího privilegia Rakousko-uherské banky v roce 1887, která měla měnové poměry stabilizovat oproti vratké měně standartu stříbrného. Příznivý vývoj zahraničního obchodu monarchie tyto snahy podporoval.
Došlo k veřejné anketě a po ní k předloze zákonů, jež byly přijaty dne 2.8. 1892. Měnovou jednotkou se stala ,,koruna” (K), dělící se na 100 haléřů. Její obsah byl stanoven na 1/3280 kg ryzího zlata (decimální váhový systém byl zaveden 28. července 1871). Byla zavedena nová soustava mincí a stanoveny jejich základní náležitosti. Každá část monarchie razila mince s rozdílným textem a státním znakem, což se přeneslo i na bankovky, které byly společné. Současně došlo mezi oběma státy k dohodě o korunové měně s platností do roku 1910, příp. dalších 10 let, nebude.li vypovězena některou z obou stran. Bylo též stanoveno, že státovkový dluh v částce 313 mil. Zl. Se rozděluje 30 % pro Zalitavsko a 70 % pro Předlitavsko a že obě části monarchie stáhnou obíhající státovky, nejdříve 1 zl., a nahradí je mincemi.  Šlo tu o důslednou měnovou nápravu. Zlatý rakouské měny se rovnal dvěma korunám.
Zavedení papírových peněz nové měny se protáhlo, neboť správa RUBKY začala s přípravami až po vydání měnových zákonů, zatímco ražba mincí začala ještě v roce 1892 v obou mincovnách, ve Vídni a v Kremnici. Stabilizace měnové jednotky nebyla zcela zajištěna a zlaté mince měly již v roce 1893 až o 6 % ážio, které bylo až v roce 1895 vyrovnáno. Příčina byla v zahraniční hospodářské krizi a v rozhojnění bankovkového oběživa poskytováním levného (4 %) úvěru emisní bankou, která hledala obchodní zisk. Tento nepříznivý jev utlumilo stažení státovek po 1 zl. (24.7. 1894) v hodnotě 200 mil. Zl., které byly nahrazeny mincemi a bankovkami. Státovky stahovala emisní banka a stát je umořoval složením nových zlatých mincí u banky a také půjčkou. Povinné počítání na koruny bylo nařízeno až dnem 1.1. 1900. Zvyklost počítat na zlaté a krejcary trvala dál, a ještě v roce 1908 byla opětovně nařízena povinnost účtovat na koruny. Na zlaté a krejcary se počítalo ještě v I. světové válce, ač peníze zněly na koruny a haléře.
Zbývající státovky v oběhu po 5 a 50 zl. Byly staženy podle cís. Nař. ze dne 21.9. 1899 do 28.2. 1903. Za ně byly vydány stříbrné pětikoruny (od 15.3. 1900) a jiné mince jakož i bankovky. Tím skončilo státovkové oběživo, které začalo v roce 1848. Oběh se postupně naplňoval zlatými a stříbrnými mincemi; do roku 1912 bylo vyraženo zlatých mincí v hodnotě 1230 mil. K a 289 mil. K mincí stříbrných. Měnová stabilita a hospodářská prosperita neměly dlouhé trvání, neboť I. světová válka pohltila jak hmotné statky, tak drahé kovy a přivodila monarchii její poslední měnový úpadek.
První korunové nominály jsou sběratelsky těžko dostupné oproti pozdějším, které zůstaly v oběhu po prohlášení ČSR. Rakousko-uherská banka vedla nadále diskriminační politiku oproti českým zemím a jejich hospodářství, o čemž bylo jednáno i v říšské radě (r. 1911 posl. Staněk). Z celkového počtu akcionářů 1200 měli Češi 343 hlasy, ale v generální radě zastoupení neměli, ačkoliv Maďaři měl jen 170 hlasů, ale polovinu míst v generální radě. Na valných hromadách docházelo k bouřlivým vystoupením českých akcionářů, někdy česky mluvících (zvláště se uvádí bouřlivé vystoupení 3.2. 1909 a 3.2. 1911), ale Velkoněmci a Velkomaďaři byli nepoučitelní, dočkali se však v roce 1918 poučení, které nečekali.
Již v roce 1912, v době balkánských válek, bylo dohodnuto, že stát v době války použije úvěru emisní banky. Po vypuknutí války v roce 1914 byl zrušen předpis o kovovém krytí bankovek a vyhlašování stavu hospodaření. Dále mluví čísla o objemu oběhu p. p. v letech 1892-1918.
Na začátku I. světové války (1914-1918) zmizely v monarchii z oběhu mince z drahých kovů, později i niklové, které byly jednak tezaurovány, jednak úředně staženy jako válečná surovina. Jejich nedostatek vedl k vydávání papírových nouzovek obcemi, spořitelnami, obchodníky, závody apod., jejich přehled je v práci Josefa Dobrého ,,Soupis nouzových peněz vydaných na území Československa v létech 1914 až 1924”. Chybějící mince korunových hodnot měly nahradit 2 a 1 K bankovky, které byly také půleny a čtvrceny jako 1 a 2 zl. v roce 1848-49. Tiskárna RUBKY nestačila inflačním požadavkům oběhu, a proto jí vypomáhaly obchodní tiskárny (tiskové formy dodávala tiskárna bankovek), čímž vznikly varianty v číslování na 1, 2, 25 a 200 K.
Epilog rakousko-uherské korunové měny a RUBKY, která měla na konci války 102 filiálky, 183 pomocných úřadoven (celkem 288 bankovních emisních míst), napsala I. světová válka. Válečné hospodářství a nedostatek surovin a potravin, obrovská vydání na vedení války a neúroda, zničená území a postupný rozvrat dopadaly na měnu. Oběh bankovek bez krytí se zvyšoval a stát se zadlužil kromě toho 50 mld. na válečných půjčkách. Rozvrácené hospodářství, veliké ztráty na životech a rozvrácená měna byly tak dědictvím nového státu – Československé republiky.

Zdroj: Julius Sém, Papírové peníze