Mincovnictví - VÝVOJ STÁTNÍHO ZNAKU (4)

VÝVOJ STÁTNÍHO ZNAKU

Státní znak je symbolem národní samostatnosti a státní svrchovanosti, zaujímá proto v československém mincovnictví mimořádné postavení. Zásadně je zobrazován na líci všech dosud ražených mincí a je složen ze znaků českých zemí a Slovenska.

Historické kořeny českého znaku sahají do období vrcholného feudalismu, do druhé poloviny 12. a prvé poloviny 13. století. Z roku 1197 je známa jezdecká pečeť moravského markraběte Vladislava I. Jindřicha (1197 – 1222), bratra českého krále Přemysla Otakara I. (1192 – 1230), který na své pečeti použil znak lva na znamení závislosti na českém panovníkovi.

Podle vyobrazení v Pasionálu abatyše Kunhuty z roku 1313 – 1321, díle kanovníka Beneše, tvoří český znak červený štít   dvouocasým stříbrným lvem se zlatou korunou a zlatou zbrojí ve skoku doprava. Starším znakem českého panovníka a českého státu byla černá, tzv. plamenná orlice ve stříbrném poli.

Čisté heraldické zobrazení českého lva nacházíme na velké brakteátové minci Přemysla Otakara II. (1253 – 1278) – Cach 762. Lev se ale na české minci objevuje už mnohem dříve. Např. na denáru z období samostatné vlády Přemysla Otakara I. (Cach 668) a na jiném (Cach 701), z doby jeho spoluvlády se synem Václavem (pozdějším Václavem I., 1228 – 1253).

Obraz lva je i na starších českých denárech Vladislava II. (1140 – 1147) – Cach 588, Soběslava II. (1173 – 1179) – Cach 618, knížete Bedřicha na denáru z let jeho druhé vlády (1179 – 1181) – Cach 632, a Vladislava III. Jindřicha (1197) – Cach 652. V těchto případech však nemůžeme s určitostí tvrdit, že jde o heraldické figury. Postoj lva na mincích neodpovídá znakovému symbolu, není ozdoben korunkou a nemá zdvojený ocas.

Je zajímavé, že na moravských mincích se heraldické symboly vyskytují mnohem dříve a častěji než na ražbách české provenience. Na Moravě se už od konce 12. století uplatňují na mincích obrazy lva a orlice. Příkladem toho je denárová ražba markraběte Vladislava I. Jindřicha (Cach 875), kde na líci mince je orlice v typickém heraldickém postoji, na rubu symbol lva. V zobrazené podobě je však těžké považovat ho za heraldické znamení, i když by to bylo, vzhledem k charakteru orlice, logické.

A je to opět moravská ražba, tentokrát Přemysla Otakara II. (Cach 971), na které se poprvé a ve své definitivní podobě objevuje na štítě znak českého krále – dvouocasý korunovaný lev ve skoku doprava. Snad nejkrásněji je ztvárněn na slavném pražském groši Václava II. (1278 – 1305) – Smolík I – z roku 1300. Od té doby zůstal tento symbol českého státu po dlouhá staletí beze změny až do vzniku samostatného Československa, kdy na hruď lva byl položen štítek se znakem Slovenska (ZK-4).

Základní prvky slovenského znaku se formovaly v roce 1848. Znak – stříbrný dvojramenný (tzv. patriarší) kříž v červeném poli, vyrůstající z modrého trojvrší, byl odvozen ze státního znaku uherského. Ten tvořil polcený štít, vpravo osmkrát červeno-stříbrně dělený, vlevo červený se stříbrným dvojramenným křížem vyrůstajícím ze zlaté královské koruny na zeleném trojvrší.

Dvojramenný kříž na trojvrší byl považován za znak „Hornej zeme uhorskej“, proto i Slovenska. Slovenskou pospolitostí byl přijat za znak národní. Svou úlohu sehrála nepochybně i znovuvzkříšená velkomoravská tradice a zdůrazňování státotvorného významu cyrilometodějské mise. Odtud pramenilo přesvědčení, že dvojramenný kříž je dědictvím po velkomoravských předcích Slováků.

Dvojramenný kříž jako součást uherského znaku má dávný historický původ. Poprvé ho jako samostatné znamení nacházíme na mnohých mincích Bély III. (1173 – 1196) – CNH I: P 21, 116, 162, 283, 284 – a potom už soustavně na ražbách Ondřeje II. (1205 – 1235), Bély IV. (1272 – 1290), Ondřeje III. (1290 – 1301) i na ražbách všech následujících uherských panovníků. Že jde o znamení heraldické, dokazuje denár Bély III. (CNH I – 263), kde je dvojramenný kříž položen na raně gotickém štítě.

Dvojramenný kříž vyrůstající z trojvrší se však na uherské minci poprvé objevil až na denáru Vladislava I. Jagellonského (1440 – 1444) – CNH I – 162 – za správcovství Jana Hunyadyho.

Československý státní znak byl popsán a způsob užití určen zákonem ze dne 30. 3. 1920. Tento dokument stanovil tři tvary státního znaku: malý státní znak, střední státní znak a velký státní znak. Do té doby byl od roku 1919 prozatímním znakem Československé republiky znak Čech.

MALÝ STÁTNÍ ZNAK: na červeném štítě francouzského tvaru stříbrný lev ve skoku doprava na hrudi se slovenským znakem – na štítku červené barvy dvojramenný stříbrný (tzv. patriarší) kříž vyrůstající z modrého trojvrší.

STŘEDNÍ STÁTNÍ ZNAK: červený střední francouzský štítek s českým lvem na čtvrceném hlavním štítě stejného typu:

1. pole hlavního štítu: znak Slovenska;

2. pole: znak Podkarpatské Rusi – polcený štít, vpravo se třemi

zlatými břevny v modrém poli, vlevo se vzpřímeným, doprava kráčejícím červeným medvědem;

3. pole: znak Moravy – stříbrno-červeně šachovaná orlice zlatě

 korunovaná a se zlatou zbrojí v modrém poli;

4. pole: znak Slezska – ve zlatém poli černá korunovaná orlice

s červenou zbrojí a se stříbrným perisoniem (pružinou)

na hrudi, zakončeným jetelovými listy a s křížkem uprostřed na horní hraně.

   VELKÝ STÁTNÍ ZNAK: francouzský červený středový štítek s českým lvem na hlavním štítě stejného typu o sedmi polích, který je ze stran držen zlatými českými lvy, stojícími na zlatých lipových větvičkách, na nichž je zavěšena zlatá stuha s devízou modré barvy: „PRAVDA VÍTĚZÍ“.

1. pole hlavního štítu: znak Slovenska;

2. pole: znak Podkarpatské Rusi;

3. pole: znak Moravy;

4. pole: znak Slezska;

5. pole: znak Těšínska – v modrém poli zlatá korunovaná orlice

s červenou zbrojí;

6. pole: znak Opavska – polcený štít vpravo červený, vlevo

stříbrný;

7. pole: znak Ratibořska – polcený štít, vpravo se zlatou

 korunovanou orlicí s červenou zbrojí v modrém poli, vlevo stříbrno-červeně polcený.

   Velký stání znak sloužil reprezentaci státu při mimořádných příležitostech a událostech. Byl použit i na standardě prezidenta republiky. Na československých mincích byl zobrazen znak malý a střední, velký nikoliv.

Uvedené tvary československého státního znaku byly beze změny používány až do roku 1960, do přijetí nové ústavy, která upravila státní symboly.

Státní znak Československé socialistické republiky tvořil štít tvaru husitské pavézy s pěticípou hvězdou v horní části, na kterém je bílý dvouocasý lev nesoucí na hrudi červený štítek s modrou siluetou Křiváně s vatrou zlaté barvy. Kresba znaku je zlatá.

Tento znak je v různých, často vysoce uměleckých kreacích obsahem líce každé československé mince ražené po roce 1961, od roku 1980 však jen v povinném jednotném provedení.

V roce 1990 byl zaveden státní znak České a Slovenské Federativní republiky, malý a velký znak České republiky a znak Slovenské republiky, opět respektující historické znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Popis mincí vydaných s novým znakem však již není předmětem této publikace.

Zdroj: Miroslav Jízdný, Katalog mincí Československa