Československé svatováclavské dukáty ( 1923 – 1939)

Vysvětlení vzniku pojmu „dukát“

Pojem „dukát“ je pro dnešní mladou generaci prakticky neznámý. Vlastně se tomu nelze ani divit, když se s ním v peněžním oběhu nesetká, a slovník naučný podává velice kusé informace o této zlaté minci v dnešní české měnové soustavě se nevyskytující. A vlastně ani nevysvětluje původ a význam tohoto slova, takže cítím povinnost se stručně zmínit o vzniku této mince a názvu.Dukát je vždy zlatá mince, přestože se v lidových pověstech o nalezení tzv. pokladu vypravěči (nejspíše pro zvýšení efektu) používají nesprávného sousloví „zlaté dukáty“ nebo dokonce nesmyslného „zlaté tolary“. Slovník naučný z druhé poloviny XIX. století uvádí, že dukát vznikl v Itálii okolo roku 1140 a jeho název je odvozen od latinského slova „ducatus“ (tj. vévodství), poněvadž ho razili jako první italští vévodové.

První dukáty na našem území

Ve střední Evropě začal jako první razit dukáty český král Jan Lucemburský (1310 – 1346). Nesly na jedné straně lilii a na druhé obraz sv. Jana Křtitele, vážily 3,5 – 3,69g. a byly jakosti 23 ²/₃ = 0,986. Kolem lilie je opis IONES R. BOHE (Joannes Rex Bohemiae) a kolem sv. Jana Křtitele: S. IOHANNES B., vedle jeho hlavy měly v pravém poli buď českého lva, přilbici nebo orlici.

Florén, Jan Lucemburský, (1310 – 1346)

Jeho syn Karel IV. (1345 – 1378) pozměnil dukáty tak, že po jedné straně umístil své poprsí jako císaře s opisem KAROLVS DEI GRATIA a po straně druhé český štít s pokračováním titulu: ROMANORVM ET BOHEMIE REX.

Dukát královský, Karel IV (1346 – 1378)

Václav IV. (1378 – 1419) razil dva druhy dukátů: na jedněch je poprsí sv. Václava a pod ním štít s orlicí, v levém poli opis WENCEZLAV – D. GRACIA, na rubu pak pokračování kolem českého štítu: ROMANORVM ET BOEMIE REX (je to vlastně prvý výskyt vyobrazení sv. Václava na českých dukátech). Na druhých dukátech se nachází unciálka „W“ v šesti obloucích s opisem: WENCESLAUS DEI GRACIA ROMANORUM REX, na rubu pak český štít ve věnci s pokračováním titulu. Nástupci na českém trůnu Zikmund (1419 – 1437) a Albrecht (1438 – 1439) v Čechách dukáty nerazili, v Uhrách ale ano. Dále nejsou známy české dukáty Ladislava Pohrobka (1439 – 1457) ani Jiřího z Poděbrad (1457 – 1471). Zato Vladislav II. (1471 – 1516) razil roku 1511 dukáty, které nesou na rubu postavu sv. Václava s praporcem a štítem a kolem je opis S. WENCESLAVS. DVX. BOE. I Ludvík (1516 – 1526) razil dukáty, kde je na rubu zobrazen zemský patron, také Ferdinand I. (1526 – 1564), který je razil v pražské mincovně. Jako poslední razil české dukáty se sv. Václavem český král Matyáš ( 1612 – 1619); poslední české dukáty razila Marie Terezie v Praze, poté byla mincovna přenesena do Vídně.

Vznik nové československé měny

Míjela staletí, český národ ztratil svojí samostatnost, ale v roce 1918 si jí opět vybojoval a začal budovat svojí republiku. Musela se začít budovat i nová, československá měna. Dne 26. března 1920 se bankovní výbor Bankovního úřadu ministerstva financí za předsednictví ředitele Karla Kučery rozhodl, že nové mince se budou razit z niklu, bronzu, stříbra a zlata. V prostředí opojném nově nabytou státností, v ovzduší citlivě reagujícím na tradice dávné minulosti, musela vzniknout myšlenka razit zlaté mince, dukáty. Byl to JUDr. Alois Rašín, ministr financí v první československé vládě po vzniku Republiky, který po ustavení a stabilizaci československé měny měl sen razit opět české / československé dukáty. Dne 1. dubna 1923 byla uveřejněna soutěž na návrh modelů, jejichž podmínky byly vypracovány v ministerstvu financí. Lhůta byla stanovena do 1. června 1923, do poroty byli jmenováni prof. B.Kafka, prof. Celda Klouček, prof. J. Obrovský, J. Štursa, dr. E. Fiala, K. Leopold a ing. D. Petrovits. Do stanovené lhůty došly ministerstvu školství a národní osvěty celkem 82 návrhy, z nichž byla udělena I. cena návrhu s heslem „Cimbuří“ (autoři O. Španiel a J. Benda), II. cenu návrh sochaře J.Brůhy a III. cena udělena nebyla.

I. cena v soutěži na čs. dukáty

(autoři O. Španiel a J. Benda)

II. cena v soutěži na čs. dukáty  

(autor J. Brůha)

Byly zakoupeny návrhy s hesly „Nám i budoucím“ (autor O. Španiel), „Vévoda české země“ (autor J. Šejnost), „175“ (autor J. Fojtík a E. Hrbek), „3“ (autor F. Přítel), „Minulost a přítomnost“ (autor J. Čejka), „Kníže míru“ (autor A. Mára), „Legenda“ (autor A. Odehnal), „Pax“ (autoři Z. Dvořák a J. Sláma), a „Pouze návrhy“ (autor L. Beneš). Porota prohlásila, že soutěž byla velmi důstojně obeslána a že její výsledek byl „velmi uspokojivý“. „Autorům modelů, který obdržel první cenu, bylo zároveň porotou uloženo, aby na něm provedli ještě některé změny.“

Kdo byli ti výtvarní umělci, jejichž návrhy byly přijaty do soutěže nebo získaly ocenění? Z došlých návrhů jich bylo vybráno pro užší výběr 14. Je na místě uvést jména jejich autorů, která pro přehlednost seřazuji alfabeticky: Benda Jaroslav, Beneš Ladislav, Brůha Jaroslav, Čejka Jan, Dvořák Zdeněk, Fojtík Josef, Hrbek Emanuel, Mára Antonín, Odehnal Antonín, Přítel Františe, Sláma Josef, Šejnost Josef a Španiel Otakar.

Zpráva o rozhodování poroty o došlých návrzích na dukáty (dne 4. a 5. června 1923) prošla tiskem s uvedením, které – i nerealizované návrhy - byly zakoupeny a všechny návrhy byly ve dnech 10. – 17. 6. 1923 vystaveny v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Jak to již bývá, výrok odborné poroty začal být přetřásán širokou veřejností a zpochybňován. V červenci 1923 proto byly svolány dvě odborné poroty, jejím členům byly předloženy i pokusné odražky návrhů, jimž byla přisouzena I. a II. cena. Členové poroty potvrdili výsledek poroty, a tak ministerstvo financí objednalo 1. července 1923 od autorů návrhu (O.Španiel a J.Benda) definitivní modely dukátů, které byly předány kremnické mincovně. Dne 4. září 1923 byl zhotoven první odražek a 7. září začala v kremnické mincovně regulérní ražba. Předcházelo jí ale jednání s Ministerstvem financí a Ministerstvem školství a národní osvěty v Praze s kremnickou mincovnou, a to již od prosince 1922. V mincovně zavládla horečná činnost, aby do 28. října 1923 byla zakázka číslovaných dukátů i dvoudukátů vyexpedována a mohla být v prodeji.

Již zmiňovaný zákon ze dne 23. března 1923 určoval, že budou raženy československé dukáty ze směsi 986¹/₉ dílů zlata a se 13⁸/₉ dílů mědi jako mince obchodní, takže z kilogramu mincovního zlata se bude razit 286,45940836 dukátů, že jednoduchý dukát bude vážit 3,490896 gramy ryzího zlata, ale: „lze však raziti také dukáty dvojité a vícenásobné“. Na líci každého dukátu bude obraz vévody Václava s opisem, na rubu malý znak republiky Československé. Prvních tisíc dukátů bude mít každý dukát na líci své pořadové číslo a na rubu číslicemi vyznačeno první pětiletí republiky (dukát jubilejní), každý další kus nebude mít na líci pořadové číslo a na rubu bude mít jen letopočet ražby. Okraj každého dukátu bude ozdobně vroubkovaný, každý jednoduchý dukát bude mít průměr 19,75 mm, zatímco dvou- i vícenásobné dukáty budou úměrně větší. Byla stanovená i úchylka hrubé váhy, rovněž bylo stanoveno, že československý dukát „není měnou, kterou by byl nucen každý při placení dluhu bráti, nýbrž jest mince obchodní, používanou podle vůle smluvních stran.“ Jubilejní dukáty razí stát na svůj účet, stát přitom nesmí zmenšit své vlastní zásoby zlata, výtěžek z československého dukátu rozmnoží zlatý poklad státní a zákon nabyde účinnosti 30 dní po vyhlášení.

Bylo nejprve rozhodnuto, že dukáty budou jubilejní ražbou, ale pro velký zájem veřejnosti byl záměr poněkud pozměněn. Po celou dobu příprav k ražbě dukátů jevila československá veřejnost značný zájem, takže nakonec bylo jasné, že 1000 jubilejních dukátů nestačí pro ty, kteří se o ně hlásili, ale přitom muselo být vyčleněno téměř 500 kusů pro prominentní osoby, takže bylo rozhodnuto razit kromě číslovaných jubilejních dukátů i 4000 pamětních dvoudukátů s letopočtem 1923 a jednoduché dukáty s letopočtem 1923.

Vládní nařízení vydané dne 23. října 1923

o vydání československých dukátů

Vládním nařízením ze dne 18. října 1923 o vydání československých dukátů jubilejních i jiných a dvoudukátů se oznamovalo (§ 1.), že ministerstvo financí počne v příštích dnech postupně vydávat „československé dukáty, nejprve jubilejní zároveň s obyčejnými dukáty dvojitými (pamětní dvojdukáty) s letopočtem ražby 1923 a po nich obyčejné dukáty jednoduché s týmž letopočtem“, byla uvedena jejich hmotnost, v § 2. zobrazení na líci („obraz vévody Václava, jek oděn drátěnou košilí a opásán mečem, s pláštěm a čepicí kožišinovou, drží v pravici vlající korouhev a v levici štít s orlicí. Postava jest nad koleny ukončena pěti obloučky, vedle nichž jsou značky původců, v levo O Š, v pravo B; dookola jest nápis “NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM“, ukončený ozdobným znaménkem“). Je popsán i rub dukátu, v § 3. rozdíl mezi dukátem jubilejním a jednoduchým, v § 4. je uveden rozdíl mezi pamětním dvoudukátem a dukátem (liší se zejména vahou a většími rozměry), oznamuje se v § 5. komu bude jubilejní dukát přidělován za obnos 150 Kč. nebo 300 Kč. za kus, jednoduchý dukát bude zájemcům prodáván za 120 Kč. Nařízení nabylo účinnosti dnem vyhlášení. V § 6. je kresba dukátu jubilejního, obyčejného dukátu jednoduchého a pamětního dvoudukátu.

Již dne 23. září 1923 byla uveřejněna vyhláška v Úředním listu republiky Československé o přihláškách na příděl jubilejních dukátů a dvoudukátů, došly přihlášky na 2195 ks. jubilejních dukátů a 1991 ks. dvoudukátů; počet žádostí se nakonec ještě zvýšil. Příděl jubilejních dukátů byl realizován následovně: dukáty č. 1 až 3 byly odevzdány prezidentu republiky T.G. Masarykovi, který odevzdal dukát č. 1 podle Rašínova přání Národnímu muzeu v Praze a dukát č. 2 Rašínově rodině, č. 4 až 24 obdrželi členové vlády a předsedové Národního shromáždění, č. 25 až 431 členové Národního shromáždění, č, 432 až 462 členové bývalé vlády a Bankovního výboru, č. 463 až 1000 jednotlivci. Dukáty pak byly prodávány za 120 Kč. (což byla týdenní mzda kvalifikovaného řemeslníka). Dukátů s ročníkem 1923 bylo nakonec vyraženo 61 861 kusů a v jejich ražbě bylo i nadále plynule pokračováno. Jenom do konce června bylo naraženo úhrnem 180 111 kusů dukátů. Dvoudukáty byly raženy v roce 1923 (4000 kusů jako pamětní k 5. výročí republiky, nebyly již číslovány), poté plynule v letech 1929 – 1938.

První československé dukáty a dvoudukáty byly raženy ze zlata vytěženého ze zlatodolu Roudný na Podblanicku a celkově jich bylo v letech 1923 – 1951 vydáno neuvěřitelné množství 499 284 dukátů, které dohromady představují hmotnost 2 261 kilogramů mincovního zlata.Blíží se však rok 1929, který měl být ve znamení oslav svatováclavského milénia, tedy výročí tisíc let od zavraždění přemyslovského knížete Václava I., který byl svatořečen biskupem Vojtěchem roku 970. Byla dokončována stavba katedrála sv. Víta (ve kterém spočívaly ostatky světce, již odedávna uctívaného za patrona země České), točil se velkofilm o jeho životě, připravovaly se velkolepé oslavy a různé publikace. Nepochybovalo se, že kníže a světec umřel mučednickou smrtí, ačkoliv o roku úmrtí existovaly již tehdy různé názory, které kladly jeho smrt do roku 935 nebo 936 (František Palacký). Bylo rozhodnuto vydat tzv. svatováclavské pětidukáty a desetidukáty.

Vládním nařízením ze dne 28. června 1929 se nařizovalo podle zákona ze dne 23. března 1923 vydání pětidukátů a desetidukátů. V § 1. se oznamovalo, že v příštích dnech „počnou se vydávati vždy s letopočtem ražby, letos tedy s památným rokem 1929 dovršujícím tisíciletí smrti vévody Václava, pětidukáty a desetidukáty, které co do hrubé váhy i ryzího zlata jsou pětinásobkem nebo desetinásobkem dukátu jednoduchého“, pětidukát tedy bude mít hmotnost 17,45448 g. a desetidukát 34,90896 g., je uveden i obsah ryzího zlata a průměr dukátů. Popis líce, stejně pro oba dukáty, uvádí § 2.: „obraz vévody Václava na koni s mečem v pravici a palmovou ratolestí v levici; v pozadí jest vlající korouhev, vpravo štít s orlicí. Po levé straně jest vyznačen letopočet úmrtí vévody Václava „†929“, dole uprostřed jest snítka lísková a pod ní značky původců B - OŠ; dokola jest nápis “NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM”. Je popsána i rubní strana mince (malý znak republiky Československé s nápisem, vyznačení násobku). Nařízení nabylo účinnosti dnem vyhlášení (§ 4) a závěrem jsou opět kresby líce a rubu pětidukátu a desetidukátu. Autor obou dukátů byli opět Jaroslav Benda a Otakar Španiel. Desetidukát stál roku 1929 1150 Kč.

Dukáty se razily i v době Slovenské republiky, v červnu 1939 se v Kremnické mincovně vyrazilo 256 dukátů, 172 dvoudukátů, 44 pětidukátů a 172 desetidukátů s letopočtem 1938. V roce 1951 došlo z rozhodnuté československé vlády k jednorázové doražbě, a sice 500 dukátů, 200 dvoudukátů, 100 pětidukátů a 100 desetidukátů. Prodej těchto dukátů zahraničním zájemcům zabezpečovala Československá obchodní banka, na domácí trh se nedostaly; po jednom kuse z každé hodnoty obdrželo Národní muzeum v Praze, Moravské muzeum v Brně a Slovenské národné múzeum v Bratislavě.

Závěr

Co napsat závěrem, ražba československých, tzv. svatováclavských dukátů v době před II. světovou válkou měla velký význam. Československá republika se těmito ražbami představovala světu jako konsolidovaný, hospodářsky silný stát, který po osvobození z rakousko-uherského soustátí navazuje na svoje slavné dějiny, i dějiny mincovní. Obyvatelé Československa rádi kupovali tyto dukáty, byly to vhodné dary novorozeňatům ke křtu, poté k biřmování a k jiným významným dnům v životě jednotlivců, byla to také dobrá investice v době hospodářských výkyvů. Jejich ražba měla i vysloveně ideologický podtext, neboť tyto mince posilovaly národní uvědomění a sebevědomí, které byly národu zapotřebí v době II. světové války. I v tomto je jejich doposud nedoceněný význam.

Autor článku: Česlav Lipka (Mince Lipka)