Puncování a platné značky v ČR a historie puncovnictví v českých zemích.

Kromě současných českých značek jsou platné všechny puncovní značky, které platily v historii na území Československa a nevyjadřovaly nižší ryzost, než jsou nejnižší ryzosti pro jednotlivé drahé kovy uvedené puncovním zákonem. Tedy značky rakousko-uherské, československé, protektorátní i značky Slovenského státu. 
 
Neplatí ovšem puncy, které byly v době 2. světové války zavedeny na československém území, obsazeném cizími státy, tedy značky rakouské, polské a maďarské.  
 
Po vstupu ČR do EU byly postupně uznány také puncy některých členských států unie, jsou to vybrané puncy Estonska, Finska, Irska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Portugalska, Slovenska, Slovinska a Velké Británie.  
 
V souvislosti se vznikem nových pracovišť Puncovního úřadu se ukázalo nezbytným provést rozlišení puncovních značek mezi jednotlivými pracovišti miniaturními písmeny P-Praha, JJablonec nad Nisou, B-Brno, O-Ostrava, T-Turnov, R-Tábor, Z-Plzeň, L-Olomouc, H-Hradec Králové, K-Červený Kostelec. Tato písmena jsou situována v blízkosti čísla ryzosti a jsou orientována kolmo ke svislé ose značky, čímž jsou odlišeny značky vyrážené Puncovním úřadem Slovenské republiky, jehož jinak shodné značky obsahují miniaturní písmena orientovaná rovnoběžně se svislou osou puncovní značky.  
 
Zboží se považuje za řádně opuncované bez ohledu na pracoviště či úřad, který je označil, a nevyžaduje se další dodatečné přezkoušení či označení.

Současné puncovní značky užívané v ČR pro zlato, stříbro a platinu 

Označení zboží puncem budete potřebovat např. v případě, že budete chtít šperk či předmět z drahých kovů prodat ve starožitnostech. 

Pokud donesete na Puncovní úřad předmět z drahých kovů s žádostí o označení, Puncovní úřad postupuje převážně dvěma možnými způsoby 1. Předmět označí puncem dle současných zákonných předpisů, tj. novým puncem, který se užívá na všechno zboží dané ryzosti 2. Úřad vydá písemné osvědčení 
 
1. Puncování

V současnosti se punc na předmět razí vyražením, v blízké budoucnosti bude přistoupeno k označování laserem, které je např. pro staré šperky šetrnější. Nevýhodou tohoto postupu kromě obavy z mechanického poškození je fakt, že staré zboží bude označeno puncem, který neodpovídá období vzniku předmětu, což je z pohledu starožitníka jednoznačně nežádoucí. Výhodou je trvanlivost a nezpochybnitelnost tohoto značení. Nutno ještě podotknout, že u stříbrných předmětů se používá stejný punc již 60 let, takže u předmětů z 20. století tato nevýhoda odpadá 
 
Označení plombou, toto značení vytvořil PÚ ve snaze nerazit na staré šperky nové puncy. Jedná se o to, že tam, kde je to možno, např. u prstenů, náhrdelníků, náramků je na předmět zavěšena na šňůrce plomba, původně plastová, dnes papírová s kovovou povrchovou úpravou a opatřená hologramem Puncovního úřadu, na které je vyznačena ryzost a druh kovu, nevýhodou tohoto označení je, že je „pouze na jedno použití“, protože aby předmět šel používat, musí si ten, kdo si šperk zakoupil, označení odstranit a při případném dalším prodeji se musí předmět znovu předložit k označení. Tento způsob se nyní prakticky neužívá.
 
2. Písemné osvědčení

Toto osvědčení připomíná dříve užívaný „atest“ a v zásadě se užívá tam, kde není možné předmět označit jinak (punc, plomba). Tato forma je z hlediska prodeje starožitností pravděpodobně nejvhodnější, neboť doprovází v nezměněné formě předmět i po prodeji a nový majitel si ho může uložit. Nevýhodou tohoto značení je poměrně velká administrativní zátěž  
 
Rozhodnutí o tom, jakou formu značení Puncovní úřad použije, spadá do kompetence úřadu. Ten je však ochoten, opatří-li starožitník předmět např. prohlášením o stáří, v odůvodněných případech akceptovat žádost majitele předmětu, jaký způsob značení zvolit. 
 
Puncovní zákon platí v každém členském státě evropské unie v jiné podobě. Tu si určuje ta která členská země zákonem, např. Německo tento zákon nemá. Proto na našem území platí pro režim prodeje pouze puncy platné pro naše území dle příslušných zákonů, ale Puncovní zákon uznává puncovní značky těch států EU, které mají puncovní zákon vytvořen obdobně, jako my platné v době data našeho vstupu do EU (1. 5. 2004).  

HISTORIE PUNCOVNICTVÍ

Snaha o kontrolu státu nad drahými kovy a výrobky z nich je tu odedávna. Na prvním místě byla kontrola slitin, ze kterých se razily mince nebo vyráběly předměty. Nejdřív si každý výrobce označoval zboží sám, poté je tato činnost přenechána představeným bratrstva cechu a v poslední řadě je kontrola ryzosti v rukou státu. Druhou polovinu 14. století můžeme považovat za počátek pravomoci mincovny nad zlatníky a stříbrníky. Zkoušení ryzosti bylo přesunuto na administrativní úřady, čím dochází ke kontrole třetí osobou. Zkoušení prováděl odborník, většinou zlatník nebo stříbrník, ale dozor měla mincovna, popř. jiný technický úřad, jednající nadřazeně, z pozice složky státního aparátu. V roce 1526 byl vydán cechovní řád, kterým bylo nařízeno předkládání stříbrného zboží, které mělo hmotnost převyšující půl marky tj. 126,6 g. Byl přísný zákaz prodeje neoznačeného zboží, pokud se takové při kontrole objevilo, bylo rozbito a stříbrník musel zaplatit pokutu do cechovní pokladny. V roce 1696 byly zřízeny zemské mincovní úřady, ty měli dozor nejen nad ražbou a oběhem mincí, ale i nad výrobou a prodejem zlatých a stříbrných předmětů. Dne 19. 9. 1774 vydává Marie Terezie puncovní patent, tento patent slouží jako základ pro celou řadu směrnic a nařízení, které upravují provádění puncovní kontroly, v pozdější době tyto směrnice způsobí, že puncování přejde zcela do rukou státu. Roku 1790 císařským patentem Leopolda II. je puncovní úřad ve Vídni zrušen a jeho agenda je znovu svěřena do rukou mincovního úřadu. 

Autor článku: Česlav Lipka