Numismatika jako sběratelský obor

Numismatika, někdy psáno též numizmatika (z latinského nummus = peníz, mince), je historická věda, která se zabývá platebními prostředky (mincemi, bankovkami, státovkami, směnkami, šeky, cennými papíry, nouzovými platidly, poukázkami, žetony a předmincovními typy platidel) a jejich historickou úlohou. V užším slova smyslu je to historická věda, která se zabývá pouze kovovými penězi, mincemi, v souvislosti s hospodářskými a sociálními jevy, osvětluje dějinný vývoj a dějinný úkol peněz. Již několik set let je známý obor zabývající se sběratelstvím starých mincí - numismatika. Zprvu staré mince sbírala pouze úzká vrstva vysoké šlechty, později s přibývajícím množstvím mincí a bankovek v oběhu se tato záliba stala koníčkem nesčetného množství lidí z celého světa.

CHARAKTERISTIKA

Ze samotného názvu vyplývá důraz na normativní funkci peněz ve společnosti. Numismatika se neomezuje jen na peníze užívané v minulosti. Je to věda o vývoji a funkci platebních prostředků. Orientuje se jak na předmincovní typy platidel a mince, tak na kreditní platidla a početní peníze (žetony). Zkoumá i medaile podobné mincím a vydané na památku osob či události, které nebyly určeny k placení. Platidla jsou významným pramenem historického poznání. Numizmatika se zabývá nejen historií peněz, ale i společenskou funkcí platidel. Platební prostředky prošly podobným vývojem jako jiné míry, postupně získávaly konvenční charakter, kovové peníze se rozšířily až na určitém stupni civilizačního vývoje. V novověku byly vystřídány papírovými penězi, v současnosti v platebním styku převažují bezhotovostní peníze. Z hlediska sociálně ekonomického vývoje numizmatika prošla obdobím předmincovním, mincovním a pomincovním.

Vzhledem k asynchronnímu vývoji v širších evropských a světových souvislostech se numizmatika dělí podle tří kritérií:

1. Geografické dělení podle kontinentů a územně politických celků

2. Chronologické dělení na předmincovní platidla, starověká, středověká, novověká a moderní platidla

3. Měnové dělení podle měnových systémů a platidel tvořících měnovou soustavu určitého státu či územního celku

Numismatika není jen koníček, ale i jedinečný investiční nástroj. Nejlepších výsledků prodeje se dá dosáhnout v mezinárodních aukcích. Se vzrůstajícím zájmem sběratelů následně došlo i k definování „sběratelské ceny“, která odráží aktuální zájem sběratelů, tedy sběratelského trhu, o konkrétní minci či bankovku. Od druhé poloviny 19. století vznikly také specializované obchody a aukční domy, jejichž počet postupně narůstá i v současnosti. Zároveň se s nástupem obchodování na internetu otevřely nové možnosti. Zvětšuje se tak sběratelská obec a zlepšuje i přístup ke sběratelskému materiálu. Rostoucí poptávka ovlivňuje sběratelskou cenu, podporuje i vydávání odborné literatury a sběratelských katalogů. Významnou částí sběratelů jsou investoři, kteří nebudují rozsáhlé sbírky pro maximální kompletnost, ale soustředí se na vzácnější nebo něčím výjimečné exempláře. Přední český sběratel MUDr. Hugo Polák dražil své sbírky českých středověkých mincí a renesančních medailí, které sbíral převážně v 90. letech 20. století. Za nevšedního zájmu odborné i sběratelské obce byly obě sbírky draženy v aukcích a výsledek předčil všechna očekávání. Nejdražší mincí se stal pražský desetidukát císaře Matyáše II. z roku 1613, který byl prodán za 2 691 000 Kč. Mnoho současných sběratelů se svému koníčku věnovalo po celý život, aby po sobě zanechali něco trvalejšího. V dnešní době se ale seniorští sběratelé často loučí se svými sbírkami, aby si přilepšili na stáří. Po zajímavých a vzácných kusech je vždy velká poptávka, která spolu s atmosférou aukce dokáže vyhnat ceny do závratných výšek. Numismatický trh především díky své dlouhé historické zkušenosti nevykazuje v porovnání s jinými sběratelskými obory přílišné výkyvy v cenách ani v prodejnosti, což je nespornou výhodou.

Autor článku: Česlav Lipka