Sběratelství v českých zemích v 19. a 20. století

• Česká muzea na přelomu 18. a 19. století vznikala téměř výhradně díky iniciativě uměnímilovných soukromníků a jejich sdružení
• Aktivity těchto „korporativních“ mecenášů, společností a klubů přátel umění vytvářely předpoklady také pro mecenášské a sběratelské chování jejich členů
• Od 2. poloviny 19. století se v Čechách a na Moravě začal v kruzích bohaté české, německé a židovské buržoazie znovu prosazovat typ individuálního podporovatele umění – sběratele
• Sběratel této doby se zaměřuje též na soudobou výtvarnou produkci a na podporu žijících umělců

• Jen výjimečně se v našem prostředí setkáváme s projevy uvědomělého sběratelství, srovnatelnými s počiny velkých evropských sběratelů - jedním z mála sběratelů tohoto typu byl u nás baron Vojtěch Lanna (1805 – 1866)
  • • Jeho sběratelství je doprovázené mecenášskou podporou soudobých umělců, řemeslníků a také muzejních institucí
    • Výsledkem jeho sběratelské činnosti se staly rozsáhlé, umělecky a historicky výjimečné sbírky uměleckého řemesla, dále vybrané kolekce výtvarného umění, zejména kreseb a grafiky a v menší míře obrazů a plastik starých i soudobých umělců

• Většina sběratelů si plně uvědomovala, že jsou pouze dočasnými opatrovníky uměleckých děl, která získali do svého vlastnictví
• Mnozí sběratelé věnovali velkou pozornost tomu, jak výsledek sběratelské činnosti zajistit před obvyklým osudem postihujícím většinu privátních sbírek po smrti jejich budovatelů, před rozptýlením v dědických podílech, na aukcích atd.
• Mentalitu sběratelů od osvícenství výrazně formovalo rovněž vědomí, že soukromá sbírka nesmí být chápana, jen jako jejich výhradní majetek, ale že má sloužit rovněž blízkým přátelům a širší veřejnosti – tomuto požadavku řada sběratelů vycházela ochotně vstříc a umožňovala pravidelný přístup do svých sbírek
  • • V českých zemích o tom svědčí např. zpřístupnění soukromé obrazárny starých mistrů pražského továrníka Josefa Vincence Nováka či galerie plzeňského advokáta Františka Troppa

• Avšak ani tito osvícení sběratelé podobným jednáním nezajistili své sbírky před pozdějším zánikem, krajní póly údělu, který mohl postihnout soukromou sbírku, lze názorně ukázat na dvou příkladech
  1. Rozsáhlé sbírky Vojtěcha Lanny
     • Tyto sbírky můžeme dnes rekonstruovat pouze na základě dochovaných inventářů a především aukčních katalogů
     • Lanna četnými dary obohatil sbírkové fondy Uměleckoprůmyslového muzea a obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění
     • Ale větší část sbírky byla v letech 1909 až 1911 vydražena na aukcích v Berlíně, Stuttgartu a Vídni
  2. Pražský lékárník August Řehoř
     • Jeho sbírka zahrnovala nevelkou, ale vybranou kolekci obrazů malířů 19. století
     • Tato sbírka se v původní podobě dochovala dodnes
     • Řehoř všechny obrazy ze svého majetku postupně – zpočátku anonymně – daroval obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění

• Brněnský sběratel a podnikatel Heinrich Gomperz
  • • Dědicem své obrazárny v roce 1892 ustanovil město Brno a jeho obyvatele s podmínkou, že tato sbírka zůstane navždy sjednocena v uměleckém uspořádání a že jeho jméno zůstane vhodnou formou spojeno se sbírkou, kterou vytvořil z lásky k umění
    • Darovaní rozsáhlé kolekce, zaměřené zejména na malířství 19. století, Gomperz jako skutečný filantrop doprovodil četnými peněžními dary
    • Právě odkaz jeho obrazové sbírky, který k podobným krokům povzbudil i další místní sběratele, se pro představitele brněnského magistrátu stal podnětem k založení samostatné městské galerie
    • Dnes je sbírka součástí fondů Moravské galerie v Brně

• Jsou i případy, kdy se sami sběratelé pokusili svou soukromou sbírku jako celek institucionalizovat a vytvořit samostatnou instituci muzejního typu, jejímž zřizovatelem nebyl stát či město, ale korporace, případně oni sami
• Podobný záměr se za součinnosti Československé obce sokolské podařilo naplnit básníkovi Jiřímu Karáskovi ze Lvovic
  • • Jeho sbírky pod názvem Karáskova galerie našly po roce 1925 své umístění v Tyršově domě a především byly rozšiřovány dary básníkových přátel a příznivců galerie

• Odlišný způsob, jak zachovat svoji sbírku, zvolil továrník Arnold Skutezky
  • • Jeho významné umělecké sbírky byly ve dvou etapách z prostředků země Moravskoslezské zakoupeny a uloženy v obrazárně Moravského zemského muzea v Brně
    • Nejprve ještě za sběratelova života došlo roku 1923 ke koupi většiny jeho obrazů starých mistrů
    • O patnáct let později byla po složitých jednáních již ze Skutezkého pozůstalosti získána i rozsáhlá kolekce mimořádně kvalitních kreseb italských, nizozemských, francouzských, německých a rakouských umělců 16. až 20. století, stejně jako zbytek obrazů a sbírka medailí
    • V tomto případě se však sběratel nerozhodl k jejich darování – šlo spíše o kombinovanou formu prodeje a odkazu
    • Konsorcium dědiců jednalo v souladu s požadavky zemřelého, který si přál, aby jeho sbírky zůstaly jako celek uchovány v Brně a zde zpřístupněny veřejnosti
    • Dnes je sbírka součástí fondů Moravské galerie v Brně

• Významným sběratelem tohoto období je také Bohuslav Dušek
  • • Narodil se v roce 1886 a byl prokuristou Živnostenské banky
    • Po smrti jeho ženy v roce 2012 byla sbírka věnována Národnímu muzeu, Národní galerii a Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze
    • Sbírka obsahuje 3 199 děl rozdělených do oddílů rukopisů, prvotisků, starých tisků, kramářských tisků a knih vydaných po roce 1800

• V roce 1802 došlo k založení muzea v Těšíně Leopoldem Janem Šeršnikem
  • • Šeršnik věnoval své bohaté sbírky knih, rukopisů, listin a přírodnin městu Těšínu  
    • Jako prefekt místního gymnasia zřídil muzeum v budově, kterou sám zakoupil
    • V dějinách českého muzejnictví se toto významné muzeum někdy neuvádí, protože od roku 1918 je za hranicemi státu

• Historie českého muzejnictví skutečně začíná až založením muzea v Opavě, v budově místního gymnasia v roce 1814
  • • Jeho základem byly sbírky opavského profesora Faustina Ense a penzionovaného důstojníka a amatérského botanika Františka Mükusche z Buchbergu
    • Tím byl položen základ dnešního Slezského zemského muzea v Opavě

Autor článku: Česlav Lipka