Karel IV. na našich platidlech – část 6

Na rozdíl od mincí je historie motivu Karla IV. na našich bankovkách a jiných druzích papírových platidel (státovkách a poukázkách) podstatně kratší. Samozřejmě pomineme-li motivy stavebních památek Karlovy doby, které jsou naopak zejména díky panoramatickým pohledům na Prahu velmi časté. Pouze na dvacetikoruně vzoru 1988, kterou vydala do oběhu Státní banka československá 1. října 1988, je připomenutí zakladatelských aktivit Karla IV. Na její rubové straně, pro kterou byl předepsán motiv vzdělanosti a výchovy, ztvárnil autor výtvarného návrhu akademický malíř Albín Brunovský fragment zakládací listiny Univerzity Karlovy. Shodou okolností jde o naše další mezinárodně oceněné platidlo, tentokrát ve Francii.

Finální verze výtvarného návrhu akademického malíře Albína Brunovského na dvacetikorunu vzoru 1988

Samotná osobnost Karla IV. jako hlavní námět bankovky pravděpodobně nebyla do roku 1990 nikdy zvažována, alespoň pokud víme. O to více chápala Karla IV. jako osobnost hodnou ztvárnění na bankovce nejširší veřejnost. Vydání poslední československé bankovky, stokoruny vzoru 1989 s portrétem Klementa Gottwalda, vyvolalo otevřený nesouhlas části veřejnosti. Ministerstva financí, Státní banka československá a další státní instituce obdržely stovky dopisů s požadavky na její stažení. Ještě několik málo měsíců po listopadových událostech se předpokládalo, že jen pár měsíců staré bankovky této emise zůstanou v oběhu a že stejný autor vytvoří stokorunu novou. Nejčastěji navrhovanou osobností byl společně s T. G. Masarykem právě Karel IV. Obíhající bankovky však rychle zastaraly, a tak Státní banka československá v roce 1990 rozhodla o přípravě úplně nové emise bankovek.

Po stanovení nominálové skladby nové soustavy vyhlásila Státní banka československá v září 1990 veřejnou anonymní soutěž na libreto (náměty lícních a rubových stran) nové emise bankovek o devíti nominálních hodnotách. Od účastníků pak obdržela 128 návrhů, z nichž bylo 46 vyřazeno pro nesplnění soutěžních podmínek (nejčastěji pro nedodržení anonymity nebo nepředložení návrhů na všechny nominální hodnoty). Na bankovky byly navrhovány zejména historické osobnosti – nejčastěji T. G. Masaryk, M. R. Štefánik, Karel IV., Konstantin a Metoděj, Ľudovít Štúr, J. A. Komenský, Božena Němcová, Jan Hus a Ján Kollár. Navrženo bylo dalších 124 osobností, ale také architektonické památky, chráněná flora a fauna nebo planety sluneční soustavy. Obdržené soutěžní návrhy hodnotila porota složená ze zástupců Státní banky československé, Kanceláře prezidenta republiky, Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady, právnických fakult vysokých škol v Praze, Brně, Bratislavě a Košicích, Historických ústavů Československé akademie věd a Slovenské akademie věd a Svazů novinářů obou republik federace.

Návrhy, které získaly v prvním kole alespoň jeden hlas a ve druhém kole alespoň tři hlasy, postoupily do dalšího kola. V něm každý porotce sestavil v tajném hlasování pořadí tří nejlepších návrhů. První cena nebyla udělena, protože podle názoru poroty žádný návrh nemohl být realizován bez úprav. Nejvíce hlasů získal návrh Zdeňka Babiče z Bohumína s těmito náměty (v závorkách jsou úpravy navržené porotou):
10 Kčs Pribina / Nitra
20 Kčs Konstantin a Metoděj / rotunda a hlaholice (Velehrad)
50 Kčs Přemysl Otakar I. / Zlatá bula sicilská
100 Kčs Karel IV. / Pražský hrad (Univerzita Karlova)
200 Kčs J. A. Komenský / Fulnek, Orbis Pictus
500 Kčs Ľudovít Štúr / Bratislava
1000 Kčs Božena Němcová (František Palacký) / Babiččino údolí (moravský motiv,
Kroměříž, Hodslavice, Beskydy)
2000 Kčs M. R. Štefánik / mohyla na Bradle
5000 Kčs T. G. Masaryk / alegorie Republiky (Pražský hrad).

Předmětem soutěže bylo pouze libreto nových bankovek. Někteří účastníci však současně s náměty zasílali i skici výtvarného řešení. Z dochovaných exemplářů různých autorů je Karel IV. ztvárněn na desetikoruně, padesátikoruně i stokoruně. I když šlo převážně o laické práce, nelze jim upřít určitý smysl pro kompoziční řešení, byť bylo částečně čerpané ze starších československých bankovek.

Za účelem získání kvalitních uměleckých návrhů schopných realizace vyhlásila Státní banka československá v únoru 1991 omezenou neanonymní soutěž s uzávěrkou v červnu 1991. Na základě doporučení České a Slovenské unie výtvarných umělců bylo do soutěže vyzváno šest autorů – tři Češi a tři Slováci – z nichž se soutěže zúčastnili čtyři, společně s šesti dalšími nevyzvanými autory. Předložená podání hodnotila sedmnáctičlenná komise složená ze zástupců Státní banky československé, Státní tiskárny cenin, ministerstev kultury České republiky a Slovenské republiky, Národních galerií obou republik a výtvarníků doporučených Českou a Slovenskou unií výtvarných umělců. Zatímco jedno podání bylo ze soutěže vyloučeno pro nesplnění soutěžních podmínek, ze zbývajících devíti návrhů nebyla udělena první ani druhá cena, ale pouze tři třetí ceny, a sice návrhům akademických malířů Róberta Bruna, Jozefa Bubáka a Ivana Strnada. Těmto autorům bylo doporučeno, aby pokračovali v užší soutěži. Pokročilejší kresba byla požadována v první soutěži jen u hodnoty 200 Kčs. Vypracovat zpřesněné skici bylo v užší soutěži nutné pouze pro hodnoty 500 a 1000 Kčs, a proto hodnota 100 Kčs existuje od většiny autorů jen v podobě zjednodušené skici.

Karel IV. ve ztvárnění akademických malířů Róberta Bruna, Jozefa Bubáka a Ivana Strnada včetně návrhů figurálního vodoznaku

Karel IV. ve ztvárnění Jaroslava Bejvla, Františka Dvořáka a Zdenky Gardášové

Karel IV. ve ztvárnění akademických malířů Karla Hrušky, Karla Kroupy a Jana Moravce (společná práce), Oto Luptáka a Ivana Schurmanna

V užší soutěži však podle názoru komise ani jeden z návrhů nebyl natolik přesvědčivý, aby mohl být realizován, a proto komise navrhla soutěž ukončit. Doporučila přitom Státní bance československé zadat vypracování definitivního návrhu dvousetkoruny akademickým malířům Róbertu Brunovi, Jozefu Bubákovi a Oldřichu Kulhánkovi, které Státní banka československá rozšířila i o posledního účastníka užší soutěže, akademického malíře Ivana Strnada. O posouzení návrhů z uměleckého hlediska formou expertních posudků pak Státní banka československá požádala čtyři české a čtyři slovenské renomované výtvarníky, zatímco technické hledisko měla posoudit Státní tiskárna cenin. Experti konstatovali vysokou úroveň všech návrhů a většina z nich doporučila realizaci návrhu akademického malíře Oldřicha Kulhánka, který byl posléze pověřen také vypracováním návrhů zbývajících nominálních hodnot.

Žádná z těchto připravovaných bankovek nové československé emise však nakonec nebyla vydána z důvodu zániku České a Slovenské Federativní Republiky k 31. prosinci 1992. Nové bankovky, které postupně nahradily bankovky československé, vyšly až po zániku Československa jako platidla samostatné České republiky a Slovenské republiky. Pro české bankovky bylo využito návrhů akademického malíře Oldřicha Kulhánka a pro slovenské zase návrhů akademického malíře Jozefa Bubáka – v obou případech po částečné změně motivů. Motiv české stokoruny změněn nebyl, a tak se Karel IV. dočkal svého prvního zobrazení na bankovce.

Výtvarný návrh akademického malíře Oldřicha Kulhánka na stokorunu vzoru 1993

Výtvarný návrh stokoruny s portrétem Karla IV. na líci a pečetí Univerzity Karlovy na rubu, s doplňkovými motivy křížové klenby, fragmentů gotických oken a vitráže oken katedrály svatého Víta v Praze zpracovali rytci Státní tiskárny cenin Miloš Ondráček a Václav Fajt. Vzhledem k urychlené měnové odluce a potřebné výrobě mnoha hodnot souběžně nad kapacitní možnosti Státní tiskárny cenin provedla tisk stokoruny (společně s padesátikorunou a pětisetkorunou) soukromá ceninová tiskárna Thomas De La Rue and Company Limited v britském Basingstoke. Stokorunu vzoru 1993 o rozměru 140x69 mm a s řadou moderních ochranných prvků proti padělání vydala Česká národní banka do oběhu 30. června 1993. Platná byla do 31. ledna 2007. Od 1. února 2007 do 31. ledna 2010 ji vyměňovaly všechny banky a po 1. únoru 2010 už pouze Česká národní banka.

Přechod tisku z Velké Británie do Státní tiskárny cenin v Praze spolu s designérskými a technickými úpravami a posílením ochrany bankovek proti padělání si později vynutily vydání dvou dalších vzorů. Stokoruna vzoru 1995 byla vydána 21. června 1995 a stokoruna vzoru 1997 byla vydána 15. října 1997. Obě jsou dosud platné a obíhají.

Stokoruny vzorů 1993, 1995 a 1997

Pamětní stříbrnou dvousetkorunou k 650. výročí vydání nařízení o zakládání vinic a platnou stokorunovou bankovkou prozatím ztvárnění motivů souvisejících s Karlem IV. na českých mincích a bankovkách skončilo. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že tomuto výjimečnému českému králi a římskému císaři a jeho kulturním nebo stavebním aktivitám byla v minulých desetiletích věnována mimořádná pozornost také při výběru motivů pro emisi pamětních a obchodních mincí. To je také jediným důvodem, proč Česká národní banka nevydala pamětní minci k 700. výročí narození Karla IV., které připadlo na 14. květen 2016. K této příležitosti však vzniklo velké množství medailí včetně zlatých ražeb v tradičních parametrech českých dukátů, zavedených právě králem českým a císařem římským Karlem IV.

Zdroj:www.cnb.cz

Autor článku: Jaroslav Moravec