Karel IV. na našich platidlech – část 3

Naposledy za existence Československa se Karel IV. objevil na minci v podobě skutečně miniaturní, na stříbrné stokoruně k 50. výročí událostí 17. listopadu 1939, vydané 15. listopadu 1989. Na rubové straně ztvárnil její autor, akademický sochař Jan Bradna, na pozadí ostnatých drátů již několikrát zmíněnou pečeť Univerzity Karlovy, která je v textu vyhlášky popsána jako poškozená, v autorském záměru nejspíš prostřelená, jako vyjádření událostí, k nimž došlo během demonstrace 28. října 1939 a následujících dnů v Praze. Průstřel prochází právě klečící postavou Karla IV. Minci razila Státní mincovna v Kremnici ze stříbrné slitiny o 500 dílech stříbra, 400 dílech mědi a po 50 dílech niklu a zinku, o průměru 31 mm a hmotnosti 13 g v nákladu 67 000 kusů v běžné a 3 000 kusů ve špičkové kvalitě. Doba platnosti a výměny byla totožná s již zmíněnou pamětní stříbrnou stokorunou z roku 1978.

Pamětní stříbrná stokoruna k 50. výročí událostí 17. listopadu 1939

Mnoho nechybělo, aby byl Karel IV. zpodobněn v roce 1995 na prvních zlatých mincích samostatné České republiky. Již krátce po česko-slovenské měnové rozluce v roce 1993 jsme chtěli založit novou tradici vydávání českých zlatých investičních mincí. Proto byl namísto tradičního mincovního standardu (ryzost 900/1000) nebo dukátového standardu (ryzost 986,1/1000) zvolen standard uncový, tedy hmotnost troyské unce a jejích dílů, s menšími průměry a většími tloušťkami mincí (na rozdíl od dukátů) k zajištění bezproblémové ražby i vyšších reliéfů. Protože mince nebyly vydány podle zvláštního zákona jako dukáty, ale podle zákona měnového, jsou poprvé od posledních rakousko-uherských dvacetikorun Františka Josefa I. z roku 1916, tedy poprvé po 79 letech, zákonnými penězi ve své nominální hodnotě v tuzemské měně. Původně uvažované tři hodnoty 5000, 2500 a 1250 Kč (krátce předtím, k 1. únoru 1992, bylo zrušeno ustanovení, které umožňovalo vydávat pamětní mince jen v nominálních hodnotách bankovek) byly nakonec změněny na čtyři hodnoty 10000, 5000, 2500 a 1000 Kč, odpovídající 1, 1/2, 1/4 a 1/10 troyské unce.

Při hledání vhodného motivu pro investiční minci, jakým je pro Američany Eagle, pro Australany Kangaroo, Brity Brittania, Kanaďany Maple Leaf, Číňany Panda, Jihoafričany Krugerrand či Rakušany Wiener Philharmoniker, padla nakonec volba na peněžní jednotku české měny, jednoho z hlavních atributů nové české státnosti – alespoň tak jsme ji tehdy chápali. Proto bylo zvoleno pojmenování mincí Koruna česká a jejich výtvarné řešení mělo vycházet z návrhu – do oběhu právě v té době vydané – korunové mince.

Jedna z variant prvních návrhů akademické sochařky Jarmily Truhlíkové-Spěvákové na zlaté mince Koruna česká z roku 1993

Po odsunu jejich vydání až na rok 1994 (po dořešení všech mimořádných situací souvisejících s výměnou oběživa), posléze až na rok 1995 (vyčkání na příležitost zavedení vnější směnitelnosti české koruny) a rozhodnutí z 5. května 1994, že návrhy nebudou pořízeny přímým zadáním autorce korunové mince, ale neomezenou anonymní soutěží, se změnila jejich původně plánovaná podoba, ale název sady Koruna česká zůstal zachován. Kromě názvu peněžní jednotky evokoval název i země Koruny české, jejichž historická území zaujímá z podstatné části současná Česká republika, i českou královskou korunu jako odznak panovnické moci, od něhož je koneckonců odvozen i název koruny jako peněžní jednotky, zavedené na našem území v roce 1892.

Ve volněji zadaných podmínkách soutěže, vypsané v květnu 1994 s uzávěrkou 26. srpna 1994, museli proto autoři ztvárnit na lícních stranách kombinaci státních symbolů a volného ztvárnění heraldických figur zemí Koruny české. Na minci uncové to byl velký státní znak, na půluncové český lev, na čtvrtuncové moravská orlice a na desetinové slezská orlice. Na rubové strany byly jen velmi volně předepsány „motivy vztahující se k české měně“. Asi není překvapivé, že řada autorů využila motivů českých mincí minulosti a ztvárnila věrné i volné repliky a motivy z našich starších ražeb.

Komise pro posuzování návrhů na české peníze hodnotila návrhy 14. září 1994. V soutěži na mince 1000, 2500 a 5000 Kč získaly první ceny a doporučení k realizaci návrhy akademického sochaře Vladimíra Oppla a v soutěži na minci 10000 Kč získal první cenu a doporučení k realizaci návrh akademického sochaře Jiřího Harcuby. Všechny návrhy nesou motivy z mincí platných v minulosti na našem území. Na minci desetinové to je třídukát slezských stavů, na čtvrtuncové tolar moravských stavů, na půluncové útes malého groše a na uncové pražský groš.

Zlaté mince Koruna česká

Motiv Karla IV. neměl k realizaci daleko. V soutěži na minci 10000 Kč získaly dvě snížené druhé ceny návrhy akademických sochařů Ladislava Kozáka a Vladimíra Oppla. Právě Vladimír Oppl ztvárnil na rubové straně necelou postavu Karla IV. s korunovačními klenoty.

Návrh akademického sochaře Vladimíra Oppla na uncovou minci Koruna česká

Zlaté mince Koruna česká, ovšem tedy bez motivu Karla IV., razila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou a Česká národní banka je vydala 4. října 1995. Raženy byly ve třech ročnících – 1995 pouze v běžné kvalitě, 1996 v běžné i špičkové kvalitě a 1997 pouze ve špičkové kvalitě – v následujícím množství:

Po nečekaně velkém zájmu v roce 1995, kdy byly první zlaté mince České republiky závaznými objednávkami rozebrány dříve, než začal jejich prodej, zájem o ně v roce 1997 již stagnoval. Bylo proto rozhodnuto nepokračovat v dalších ročnících a jejich ražbu alespoň dočasně ukončit. Že by k tomu přispěl i dopis sběratele z Domažlic, který v roce 1996 napsal České národní bance „Korunu českou již dále nerazit! Vyměnit datum (resp. rok) umí každý osel!“?

Zdroj:www.cnb.cz

Autor článku:Jaroslav Moravec