Karel IV. na našich platidlech – část 2

Od vydání stokoruny k 600. výročí založení Univerzity Karlovy si Karel IV. musel počkat na další minci celých 30 let, ale byl to návrat impozantní. K 600. výročí jeho úmrtí vydal československý stát hned pět mincí, jednu stříbrnou a čtyři zlaté – československé dukáty, tzv. karlovské. Vydání zlatých mincí v socialistickém Československu poprvé od roku 1951 (ale vlastně od roku 1939, neboť dukáty ročníku 1951 nebyly určeny k prodeji tuzemskému obyvatelstvu za československé koruny) představovalo výjimečný soubor právních, organizačních a technických opatření, která zvládli pověření pracovníci Státní banky československé, federálního ministerstva financí a Státní mincovny v Kremnici s velkým přehledem, který si zaslouží respekt. Zlaté mince bylo rozhodnuto vydat ve čtyřech hodnotách jako jednodukát, dvojdukát, pětidukát a desetidukát v technických parametrech předcházejících československých dukátů, tzv. svatováclavských, které byly raženy v letech 1923–1951.

Výtvarné návrhy pořídila Státní banka československá v omezené neanonymní soutěži, v níž oslovila sedm předních českých a slovenských medailérů. Na návrhy bylo určeno poměrně úzké tematické zaměření – pro jednodukát „osobnost“ (ztvárněno mělo být např. poprsí Karla IV. z triforia katedrály svatého Víta nebo jeho socha ze staroměstské mostní věže Karlova mostu), pro dvojdukát „státnost“ (připuštěn byl jen líc královské trůnní pečeti), pro pětidukát „vzdělanost“ (předpokládaly se symboly University Karlovy, budova Karolina či univerzitní insignie) a pro desetidukát „architektura“ (povoleno bylo jen panorama Prahy). Dominantní portrét Karla IV. byl tedy předurčen u jednodukátu, jen jako doplňkový motiv u dvojdukátu a pětidukátu a u desetidukátu byl Karlův portrét v podstatě vyloučen. Politické orgány žádaly poněkud historicky mylné „vyloučení vztahů ke Svaté říši římské národa německého“ a „omezení tématiky pouze na českou státnost Karlovy doby“, což se skutečně promítlo do soutěžních podmínek v upozornění, že „použití císařské pečeti na návrh dvojdukátu není žádoucí“.

Soutěže se zúčastnilo šest vyzvaných a osm nevyzvaných výtvarníků, kteří dohromady předložili 133 návrhů. Vyhodnocení proběhlo 16. června 1977 za účasti zástupců dotčených institucí, několika předních výtvarných umělců, ale také rektora Univerzity Karlovy a zástupce Československé akademie věd. Neobvykle a poněkud složitě bylo samostatně posuzováno šest skupin návrhů, lícní strana pro jednodukát a dvojdukát, lícní strana pro pětidukát a desetidukát a rubové strany pro každou ze čtyř hodnot. Nebyly sice uděleny všechny ceny, ale k realizaci byly doporučeny a nakonec skutečně realizovány návrhy Petra Formánka na jednodukát, Andreje Petera na dvojdukát a Zdeňka Kolářského na pětidukát a desetidukát.

Československé dukáty k 600. výročí úmrtí Karla IV., tzv. karlovské.

Do soutěže předložili autoři i několik dalších návrhů s portrétem Karla IV. Neobyčejně zajímavý je zejména soubor Karlových portrétů pro rubové strany jednodukátu od akademického sochaře Jiřího Harcuby, který předložil sedm variant portrétu, ale v jeho pozůstalosti bylo dosud nalezeno dokonce třináct typů portrétů, ztvárněných jako en face, levý a pravý úplný nebo částečný (tzv. tříčtvrteční) profil.

Karel IV. ve ztvárnění akademických sochařů Františka Davida, Zdeňka Kolářského, Milana Knoblocha a Jiřího Harcuby.

Kromě výše vyobrazeného oceněného návrhu vytvořil Jiří Harcuba dalších dvanáct variant portrétů Karla IV. pro rubovou stranu jednodukátu.

Dukáty razila Státní mincovna v Kremnici z dukátového zlata, tedy slitiny o 986 1/9 dílů zlata a 13 8/9 dílů mědi o průměrech 19,75, 25, 34 a 42 mm a hmotnosti dukátu, tj. 3,4909 g a jeho odpovídajících násobků. Zatímco dvojdukát, pětidukát a desetidukát mohly být raženy jen v roce 1978, jednodukát mohl být ražen počínaje rokem 1978 v pěti po sobě jdoucích letech, tedy do roku 1982. Limitované množství bylo stanoveno na 20 000 kusů jednodukátu ročníku 1978 a po 10 000 kusech dvojdukátů, pětidukátů, desetidukátů a jednodukátů dalších ročníků. Skutečně ražené množství však bylo u většiny těchto mincí menší.

Méně známo je, že jedním z hlavních motivů vydání dukátů byly příjmy z jejich prodeje v tuzemsku prostřednictvím oborového podniku Klenoty a devizové příjmy z jejich prodeje v zahraničí prostřednictvím podniku zahraničního obchodu „pro dovoz a vývoz kulturních statků“ ARTIA. V důsledku nepružné cenové politiky však bylo zamýšleného cíle dosaženo jen částečně. Brzy po zahájení prodeje došlo k enormnímu zvýšení světové tržní ceny zlata až na 850 amerických dolarů za troyskou unci a původní prodejní cena sady dukátů 55 000 Kčs byla federálním ministerstvem financí zvýšena od 4. února 1980 na 90 000 Kčs. Tato prodejní cena byla ponechána i poté, co se cena zlata opět výrazně snížila, což zapříčilo výrazný propad prodeje. Ke krátkodobému oživení došlo jen v roce 1990 v důsledku nestability československé koruny a „útěku“ části obyvatelstva ke zlatu a valutám. Následoval však další propad a např. za celý rok 1991 byly prodány pouhé čtyři sady dukátů.

Teprve po převzetí prodeje dukátu do kompetence Státní banky československé byly zahájeny přípravy na snížení jejich prodejní ceny. Cena zlata se v letech 1991–1992 pohybovala v rozmezí 338–370 amerických dolarů za unci, přičemž 360 dolarů bylo považováno za cenu dlouhodobě průměrnou. Jako minimální neztrátová cena byla vypočítána částka 25 986 Kčs za sadu, ale s přihlédnutím k cenám karlovských dukátů na tuzemském trhu měla být nová prodejní cena kalkulována tak, aby pro koncové kupující činila kolem 50 000 Kčs. S účinností od 11. května 1992 byla stanovena prodejní cena pro subjekty oprávněné k prodeji zlata a numismatického materiálu na 45 000 Kčs, při odběru od 10 kusů na 42 000 Kčs a od 50 kusů na 40 000 Kčs. Letitý propad prodeje však ani toto snížení ceny nezvrátilo. O karlovské dukáty nebyl velký zájem nejspíš také proto, že jejich lícní strany s názvem státu Československé socialistické republiky a státní znakem ČSSR z roku 1960 (český lev s pěticípou hvězdou na pavéze) diskvalifikovaly jejich použití jako univerzálních dárků a upomínkových předmětů.

V srpnu 1997 byla proto část zásob neprodaných karlovských dukátů úředně zničena a získané zlato použito na výrobu nových českých zlatých mincí „Karel IV.“ I díky tomu dnes patří k vyhledávanému numismatickému materiálu.

Souběžně s dukáty a rovněž k 600. výročí úmrtí Karla IV. byla dnem 2. října 1978 vydána také pamětní stříbrná stokoruna. Na její výtvarný návrh nebyla vypsána samostatná soutěž, ale Komise pro posuzování návrhů na československé peníze měla vybrat vhodný návrh ze soutěže na dukáty. Vybrán byl návrh akademického sochaře Jaroslava Štursy s pravým profilem Karla IV. Stokorunu razila rovněž Státní mincovna v Kremnici ze stříbrné slitiny o 700 dílech stříbra a 300 dílech mědi, o průměru 33 mm a hmotnosti 15 g v nákladu 90 000 kusů v běžné a 10 000 kusů ve špičkové kvalitě. I tato stokoruna patří k pamětním mincím, jejichž platnost o několik let přečkala zánik Československa a československé měny. Byla v České republice zákonným platidlem až do 30. června 2000, výměnu pak prováděly od 1. července 2000 do 30. června 2001 všechny banky provádějící pokladní operace a od 1. července 2001 do 30. června 2006 pouze Česká národní banka.

Původní návrhy Jaroslava Štursy na lícní stranu dvojdukátu a rubovou stranu jednodukátu a pamětní stříbrná stokoruna k 600. výročí úmrtí Karla IV., vzniklá přepracováním těchto původních návrhů.

Zdroj:www.cnb.cz

Autor článku:Jaroslav Moravec